Pohledy kolemjdoucích mě již začínají propalovat. A nejde přitom jen o pohledy náhodné, za nízkou siluetou namodralého sportovního roadsteru se totiž otočí každý. Jen si nejsem jistý, zda za tím vším stojí pouze krása jednotlivých linií nebo fakt, že jedná o pravověrného zástupce amerického rodu, i když s „evropským“ motorem.

Ve své podstatě je totiž nový Opel GT přebrandovanou evropskou verzí amerického Saturnu Sky, který pro změnu vznikl na základech Pontiacu Solstice. Ten byl sice rovněž vyroben za oceánem, nicméně vychází z konceptu Vauxhall Lightning, jenž pro změnu navrhl Brit Simon Cox v designovém centru GM v Coventry. Solstice postavený na platformě Kappa ovšem svým majitelům poskytoval o poznání méně zábavy, neboť o jeho pohon se staral 2,4litrový čtyřválec naladěný na 173 koní. To je o poznání méně (ať již v případě válců, tak i v případě stáda koní) než by se dalo u amerického vozu očekávat, i když je pravda, že původní Opel GT dosahoval mnohem nižších hodnot. Přesto dokázal na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století způsobit v USA pěkný rozruch, díky čemuž nakonec z celkového počtu 100.000 vyrobených kusů skončilo 70 procent právě tady v zemi hamburgerů, bourbonu a levného benzinu.

Ve srovnání s tehdejším ikonickým kupé, které v současné době patří mezi jedny z nejvyhledáva­nějších sběratelských kousků, ovšem v jednadvacátém století Opel GT přišel o střechu, a to nejenom z toho důvodu, že je postaven na již existujících roadsterech. V nabídce evropského zastoupení koncernu GM totiž nahrazuje Opel Speedster, pro změnu postavený na základech Lotusu.

Z ostrovu na kontinent

Krok z Velké Británie do Ameriky přitom rozhodně nebyl na škodu, alespoň co se vzhledu týče. GT totiž nyní dostalo do vínku přesně tu zbývající špetku přitažlivosti, která Speedsteru chyběla. Přestože i nyní hrají prim ostré linie, jsou již skloubené i s oblými tvary. Naprosto se ovšem změnila základní koncepce, Speedster totiž používal poměrně malé kapoty vpředu a obřího prostoru vzadu, zatímco GT má nyní ty pravé parametry klasického amerického sportovního vozu, tedy velmi dlouhou příď, svalnatou, ale krátkou záď a dvoumístný interiér (pokud patříte mezi opravdové příznivce sporťáků, pak stejně jako já zastáváte názor, že mimo vás se do vozu musí vejít už jen zástupce něžnějšího pohlaví, kreditní karta a oblíbené tričko).

Druhou stranou mince je ovšem slícování jednotlivých líbivých kousků karoserie. Stále je totiž vidět, že milimetr nehraje při finálním napasování dílů roli, i když je nutné říci, že interiér je na tom v tomto ohledu o poznání lépe. Materiál sice v případě palubní desky patří mezi levnější, nicméně nikde neskřípá a neodchlypuje se, tak jako v řadě evropských automobilů. Pochvalu si zaslouží vynikající sedadla, do kterých doslova zapadnete, už jen z toho důvodu, že vůz je pouze 1.274 mm vysoký a sedáky se tak (alespoň pocitově) nacházejí tak 30 centimetrů nad vozovkou. Kromě toho nabízejí skvělé boční vedení, což ve spojení s výtečným posezem za volantem (tedy při mé výšce 187 cm) nabízí řidiči skvělé pracoviště. V dnešní době, kdy například Lexus vyrukoval s osmistupňovým automatem, se zdá být pět rychlostí manuální převodovky málo, nicméně díky výbornému zpřevodování (a také mohutnému točivému momentu 350 Nm dostupnému již při 2.500 ot./min.) je to spíše výhodou. Vaše pravá ruka přitom spočívá na mohutném středovém tunelu, zatímco ta levá získává dostatek informací z multifunkčního tříramenného volantu.

Řízení tak poskytuje dobrou odezvu, stejně jako plynový pedál popouštějící na zadní kola 264 koňských sil produkovaných podélně uloženým čtyřválcovým motorem 2,0 l, o jehož doping se stará dvojice turbodmychadel. Pokud si dáte záležet na citlivosti (zadní kola se v klidu protáčejí i na čtyřku), pak se z klidu na stovku dostanete za pouhých 5,7 s. Pokud pak v sobě najdete dostatek odvahy, pak můžete vyzkoušet i udávanou nejvyšší rychlost 230 km/h. Přestože totiž např. oproti Pontiacu Solstice dostal Opel GT zcela přepracovaný podvozek, v okamžiku, kdy se ručička na rychloměru začíná blížit dvoustovce, začne se jak přední, tak i zadní náprava nadnášet. Obdobný problém má rovněž i další americký zástupce sportovních vozů v České republice, a sice Corvette C6, u níž se ovšem odlepování od země začíná projevovat již při rychlostech 160 km/h. U obou vozů ovšem zůstávají pneumatiky pevně přilepeny k vozovce, tudíž řidič v žádném případě není postaven před volbu Buď, a nebo!

Nahoře bez

Opel GT ovšem zůstává především otevřeným vozem, jeho největší klady by proto měl člověk hledat především ve vizuální přitažlivosti, kterou splňuje beze zbytku. S již zmiňovanou Corvette jakoby si v předu z oka vypadl, zatímco záď odkazuje daleko více na Solstice. Skvěle vypadá i s nataženou plátěnou střechou, ale její bleskurychlé složení do kufru přímo vybízí k jízdám s větrem ve vlasech. Ač se to totiž zpočátku nezdá, vašim rukám nemůže konkurovat žádný automatický systém na světě. Uvolnit upínák nad rámem čelního okna, otevřít dálkovým ovládáním zavazadlový prostor a střechu do něj složit je záležitostí maximálně deseti sekund, opětovné natažení zabere tak o polovinu více, a to pouze díky tomu, že budete muset vůz obejít kvůli zaklapnutí cípů.

Ovšem vzhledem k faktu, že výfuky jsou poměrně hodně otevřené (a jejich rozměry jejich koncovek začínají vypovídat něco o megalomanství) a skrze plátno se dostává dovnitř i poměrně hodně větrného hluku, je stejně nejlepší nechávat ji složenou v kufru, kde vám posléze zůstane místo pouze na tři menší batohy. Malá odkládací schránka se pak najde ještě mezi sedadly, tím výčet „skladových prostor“ končí. Zdaleka to ale neznamená, že by Opel GT měl být jakožto sportovní roadster klasickým příkladem nepraktičnosti, na to má až příliš skvělou cenu a rovněž i spotřebu. Automobilka udává kombinovaných 9,3 litrů na 100 kilometrů, ovšem pokud se skutečně nechcete jen ploužit po bulvárech rychlostí 50 km/h, ale s ježděním to opravdu myslíte vážně, pak na vás bude v závěru každého dne blikat z palubního počítače číslovka dvanáct. To je na 264koňový dvoulitr neuvěřitelný výsledek, Astra OPC se stádem 240 koní si při plném nasazení vezme klidně i třikrát více, i když je pravda, že v tu chvíli by se její záď vzdalovala GT mílovými kroky. OPC je ovšem brutální kladivo Opelu na všechny ostré GTI, ST či RS produkty na trhu, zatímco roadster útočí na teritorium Mazdy MX-5. A právě na její silnější dvoulitrovou verzi je zalícena i jeho cena 850.000 korun, což se při pohledu na ceník Nissanu Micra C+C jeví jako „koupě za babku“. Při srovnávání s Mazdou pak již bude záležet na individuálním přístupu, zatímco totiž vůz ze země vycházejícího slunce nabízí především neskutečné potěšení z jízdy po vaší oblíbené vlásenkovité okresce, Američan těží ze své individuality a zběsilého (a přitom lineárního) zrychlení v přímce.

Zdá se tedy, že česko-americké vztahy dojdou podstatného zlepšení, a to i přesto, že bezvízový styk ještě pár let bude existovat pouze ve snu. Horší to ovšem bude se vztahy americko-japonskými. Přímé porovnání obou vozů za stejných podmínek na stejné silnici totiž musí jednoznačně určit vítěze. A k Pearl Harbouru či Iwo Jimě se zřejmě přiřadí i nový termín…