Vážně si už nepamatuji přesně, kdy ve mně vzniklo to nezlomné nadšení pro pikantní chilli papričky. Řekl bych ovšem, že tak nějak souvisí s mým výletem na Sicílii, v jehož rámci se tehdy představily ty nejpálivější produkty Opelu, a sice Vectra OPC, Astra OPC a Zafira OPC. Jejich chuť zřejmě ovládla mé buňky a tak jsem během následujících dvou let chtěl více a více, čemuž evropská odnož koncernu General Motors spolehlivě dostála a bez problémů mi předhodila i Merivu OPC. Jenže znáte to, jakmile se člověk namlsá, už nechce přestat.

A zřejmě podobná situace panuje i mezi inženýry Opelu, tedy respektive ve sportovním oddělení Opel Performance Center, protože nyní na mé smysly zaútočila nejmenší a nejmladší z rodu, Corsa OPC. A ta je neskutečně pálivá i v zářivě modré barvě, která za normálních okolností člověka uklidňuje. V tomto případě se ovšem pohled na bodykit, za jehož „rychlost a zběsilost“ by se nestyděl nejeden tuner, rovná mávání červené vlajky před býkem. A jelikož české zastoupení Opelu přede mnou zamávalo klíčky, jako splašený býk jsem vyrazil do ulic.

Utržený ze řetězu

Již jen první poškádlení plynového pedálu vám totiž dává najevo, že pod krátkou přední kapotou se skrývá 192 členné stádo koní, kterým dělá společnost ještě 230 Nm točivého momentu. K dispozici je od 1.980 do 5.000 ot./min., jenže od druhého rychlostního stupně směrem nahoru máte po dobu nějakých 15 sekund k dobru ještě funkci overboost, který z 1,6litrového přeplňovaného motoru doluje ještě dalších 30 Newtonmetrů. To 1.203 kg vážícímu vozu stačí na zrychlení 0–100 km/h během 7,2 s, na čemž má svou zásluhu i nakrátko zpřevodovaný šestistupňový manuál.

V případě nejvyšší rychlosti vás totiž sice doveze pouze k metě 225 km/h, nicméně jeho hlavní síla tkví v pružném zrychlení, kdy předjížděcí manévry jsou dílem okamžiku. O mnoho lépe než v přímém zrychlení je na tom ovšem Corsa OPC v zatáčkách. Řízení má totiž elektrický posilovač s proměnným převodem, který umožňuje natočení předních kol k apexu během okamžiku, přičemž proud informací jdoucí ke konečkům vašich prstů nikdy není narušen „trháním rukou“. Kromě toho jsou tu standardně dodávaná sedmnáctipalcová kola obutá do pneumatik o šířce 225 milimetrů, díky nimž má OPC přilnavosti na rozdávání. Prudké průjezdy sice budou i nadále doprovázeny jekotem černých podrážek, nicméně to řidiči nikdy nemůže ubrat na sebedůvěře, spíše naopak. Zejména když karoserie nedoznává žádných náklonů.

Problémem nejsou ani ostré nerovnosti, s nimiž se pomocí vzpěr MacPherson vpředu a torzní tyče vzadu vypořádala skvěle již běžná Corsa. V případě OPC je prostě jen přelétnete rychleji, a to dokonce i na příplatkových osmnáctkách, což je opravdu úctyhodné, zejména když si uvědomíte, že pokud stejný úsek projedete stejnou rychlostí třeba v Astře OPC, bude vaše maso o poznání více naklepané. Téměř stejně je na tom i nový Mini Cooper S, nejnovější ostré Clio od Renaultsportu je na tom o třídu lépe, i když je pravda, že v případě jemnosti jízdy se s Opelem nemůže srovnávat.

Napřed je možná ovšem v dramatičnosti, protože zatímco OPC svou silu odevzdává do příchodu 6.000 otáček, červené pole Renaultu přichází déle. Frenetičnost Clia se s ledovým klidem Corsy nedá srovnávat, neznamená to ale, že by Opelu chybělo drzé chování. Stačí jen stáhnout okénka a zběsilý prskot turbodmychadla vám dá jasně najevo, v čem to sedíte.

Recaro rulez!

Vy to ale vlastně už víte od prvního nakouknutí do interiéru, kterému dominuje přední pár sedadel. Na starosti si ho vzala světoznámá firma jménem Recaro, která z naprosto dostačujících sedáků s ucházejícím bočním vedením standardní Corsy dokázala přetransformovat téměř závodní skořepiny. Jejich anatomický tvar dokáže perfektně obejmout vás i spolujezdce, všudypřítomná modrá, hvízdot turba a jekot výfuku pak pomáhají dotvářet kulisu rallye. K tomu si přidejte ještě modrý pásek na vrcholu ergonomicky tvarovaného volantu, jehož spodní část je po vzoru moderních hot hatchů zloštěna a ozdobena logem OPC. To najdete i na hlavici šestistupňového manuálu, jejíž tvar by si zasloužil snad jedinou výtku, ovšem při hodnocení vozu jako celku si na něj ani nevzpomenete. Snad pouze při spojení s neskutečně úzkým středovým tunelem, jehož tvar byl do značné míry ovlivněn právě tvarem sportovních sedaček.

Kabina však není pouze o přední části, ačkoliv právě na ni se technici zaměřili především. Za zmínku totiž stojí i prostornost a kvalita zpracování, v případě zavazadlového prostoru jde pak navíc mluvit i o praktičnosti. Při sklopených zadních sedadlech se vám totiž do Corsy OPC vejde až 1.050 litrů zavazadel, což je hodnota, která při pohledu na kufr Cooperu vyvolává na rtech ironický úsměv a na duchu jadrnou poznámku. I v tomto ohledu se tak jako vyrovnanější soupeř jeví nové Clio, jenž může stejně jako Corsa stavět na základní architektuře standardního modelu. A ten se ve srovnání s předchozí generací jak u Opelu, tak i u Renaultu podstatně zvětšil.

OPC, nebo RS?

Vyšší je ale bohužel i cena, v případě francouzského zástupce dokonce citelně, Mini Cooper by pak měl v tomhle ohledu dobrovolně uvažovat o odchodu. Cenová politika českého zastoupení Opelu je ovšem vůči nadšeným řidičům příznivější, za sériově vybavenou (v podstatě nic víc už stejně není třeba) Corsu OPC totiž zaplatíte 649.900 korun. Za to ale dostáváte již plně dospělé auto, které vás bude mimo závodní aktivity hýčkat třeba automatickou klimatizací, CD přehrávačem, palubním počítačem nebo dokonce tempomatem. Kdo by si ale pouštěl rádio, když opravdový koncert vydává ta troúhelníková koncovka výfuku vzadu uprostřed? A kdo proboha potřebuje klimatizaci, když dávno vyzkoušenou a účinnou technikou, jak se osvěžit, je stáhnutí okének? Nota bene, když vám dovnitř pustí ještě další orchestr v podobě reakcí turba?

Stejný problém má kupodivu i sportovní Clio, což znamená, že marketingové oddělení neustupuje vždy ze svých požadavků. V případě Corsy OPC však jeho zásah dává větší smysl, pro pohodlnější cestování na dlouhé vzdálenosti je Opel rozhodně vhodnější. Otázka 50.000 korun navíc vyplacených za Renault se tak zdá být naprosto vyřešená. Díky tomu se ale objevují další. Třeba: Opravdu potřebuji klimatizaci a rádio? Nebo: A kdy bude ostrá (ale opravdu ostrá) verze? A proč už mám zase chuť na papričky?